V roce 2018 jsme poprvé dělaly rozhovor pro Český rozhlas. Už jsme to někam dotáhly, říkaly jsme si. Obě jsme byly nervózní a nechtěly nic říct špatně. Ovšem, až tak stoprocentní to nebylo. Zkušená redaktorka, paní Gajdošíková, nás v jednom momentě smetla otázkou: „Takže ten váš styl květinářství je tzv. SLOWPLANT?“, ani jedna z nás nestačila mihnout okem a sborově jsme obě odpověděly: „No jasně!“ „Jojo, přesně tak.“. Tímto jsme paní Gajdošíkovou lehce ošálily a nalhaly jsme jí – v průběhu naší šokové situace – že tento termín je skutečnost a že se normálně používá. A tak jsme ho začaly používat.
Zní to dobře, v dnešním světě se to líbezně poslouchá, ale definici tohoto termínu si můžeme vyložit jen my samy, protože ho nikdo jiný nepoužívá. A nedávno – teda před pár měsíci – nám přišla zpráva, ve které se nás odesilatelka dotazovala, co pro nás #slowplant znamená a jak tuto filosofii dodržujeme, když jsme se prodejem rostlin začaly živit?
Několik měsíců jsme nad tím uvažovaly a přemýšlely, jak vám tento článek podáme, abychom se nakonec uchýlily k úplně jednoduchému a naprosto upřímnému sdělení, se kterým samozřejmě všichni nemusí souhlasit.
Podívejte, začneme hned od samotného výběru našeho ateliéru, kolem kterého se vše točí, a ve kterém všechny naše rostliny najdou dočasné bydliště. Kde si kupujete pokojové rostliny? V IKEA? V hobby marketu? V květinářství? Tak a teď se zamyslete nad tím, kolik mají v těchto prostorách rostliny přirozeného světla. Co my známe, tak je většina těchto prodejen s minimálním dosahem denního světla, někdy zastrčené v podchodu, v menších krámcích orientovaných na sever nebo uprostřed zástavby atd. My to tak prostě nechtěly, nějaký čas jsme hledaly, až jsme si vydupaly (pro nás) nejlepší prostor v Lyceu - Social reactoru na Šujanově náměstí. Bez urážky.. nám je jedno, že nás nemůžete najít, pro nás je priorita, že když nám tady zůstanou rostliny, které nikdo nechce koupit několik měsíců nebo klidně let, budou tu spokojeně růst stejně dobře jako ve světlém bytě.
Jaký je poměr rostlin, které kupujeme z dovozu a které si samy pěstujeme? Nebudeme lhát. Zhruba 60 % všech rostlin, které u nás vidíte, jsou z dovozu, dalších 20 % si pěstujeme samy – a to se týká hlavně mladých rostlin – a zbytek jsou rostliny, na které dlouhodobě narážíme při nákupech, ale nikdo je nechce, po čase vypadají strašně a přitom je stačí jen trochu opucovat a budou dobrý. Jo, počkat! I my ale nakupujeme rostliny ve výprodeji v hobby marketu nebo je sbíráme u popelnice. Možná o tom ani nevíte, přitom takovou rostlinu od nás máte. Nebo je to kvítko nařízkované od babiček nebo mamek, nebo to sem někdo jen tak přinesl. A právě těch 40 % je ten pravý slowplant, který bychom rády prohlubovaly a nákupy z dovozu omezovaly. Zatím ale těch 60 % tady samy nevypěstujeme a příliš českých pěstitelů taky není. Vykupujeme a sbíráme nechtěné rostliny, které pak po péči prodáváme dál. Máte nějaké takové? Znáte někoho, kdo se jich chce zbavit? Aktuálně nám na dvoře stojí šest vzrostlých rostlin, které tam nabírají sílu, aby se pak mohly vydat k někomu z vás. Největší úlet je, když se ty hezké a uzdravené rostliny dostanou třeba do notářské kanceláře, do domu za 15 milionu korun, do restaurace nebo do kadeřnického salonu.
(Pozn. Mimochodem jste i vy osobně ochotní za takové vypiplané kvítko zaplatit? Protože – narovinu – to nové nakoupené z dovozu bude vždycky levnější.)
Dalším faktorem našeho slowplantu je přesazování všech rostlin do nového substrátu, nahrazení plastového květináče terakotovým, přidání drenáže vespod kořenového systému, aby vám rostlina vydržela neomezeně dlouho a vy ji spokojeně nechali růst pár let, aniž by se dostala do špatného stavu. Ty jo, my jsme si začaly odvážet i vyměněnou zeminu z komerčních zakázek, abychom ji hodily na kompost a nevyhazovaly do kontejneru. Ve firmách nejradši uděláme čoromoro, popřeházíme jim tam ty kvítka tak, aby se horší zlepšily a ty dobře rostoucí rostly spojeně i nadále, rozesazujeme jim rostliny tak, abychom tam nemusely kupovat nové, nebo si ty špatné vezmeme a vyměníme je za jiné, vhodnější pro místní podmínky.
Kvítková nemocnice udělala díru do světa a široké veřejnosti se tento nápad líbil. My jsme zprvu nemocnici pro choré rostliny nabízely proto, abychom nabyté zkušenosti použily při psaní knížky. Teď si s nemocnýma kvítkama poradíme ještě líp a pořád je „léčba“ rostlin pro každého zadarmo. Denně odpovídáme na desítky zpráv ohledně problému s rostlinami. Toto je pro nás ten slowplant. Protože kdybychom chtěly jenom prodávat „fastplant“ z Holandska a trhnout pořádný prachy, tak se tady na to všechno vykašleme, otevřeme si nějaký malý obchod ve tvaru nudle u Svoboďáku, kde budeme prodávat plastový konvičky, věci zabalený v igelitovém sáčku a času máme dvakrát víc.
Jestli vás napadá, co víc bychom měly dělat, abychom naplnily už několikrát omílaný termín, napište nám nebo nám to řekněte, až se za námi zastavíte v ateliéru.